Jdi na obsah Jdi na menu

zpět: úvod

autor cestopisu: Pavla Dvořáková

Odkazy:

Fotografie z cest - jezero Bajkal - Rusko 2007

 

R U S O

 

9. srpna – 8.září 2007

 

Po pražcích Bajkalu


Čtvrtek 9.8. – odjezd z České Lípy (kolem 19:49)

Vlak: 20min. zpoždění, ale rychlík v Lovosicích ho měl ještě větší – takže v poho.

Trasa: ČL – Lovosice – Praha hl. nádraží – Moskva.

Bez problémů, bez úplatků. A to nás v Praze pustili do lůžkáčů, i když nemuseli (měli jsme je zamluvené až z Ostravy). Od Prahy už jen ruští průvodčí. Ruský lůžkový vůz o třídu lepší než klasické české. Moderní. Kupé po třech s umyvadlem. Ale vedro, fakt vedro.

Pátek 10.8. – ve vlaku

Vstáváme kolem 10:00. Přechod hranic do Běloruska proběhl v klidu, pouze jsme vyplnili běloruské/ruské (mají společnou hranici) „vstupní karty“ s místem rezervace (v Rusku – tu už jsme věděli z Čech).

ČASOVÝ POSUN + 1h

Brest Central – Bělorusko: přes 2h trvající výměna podvozků za širší. Možno sledovat. I v depu při výměně podvozků nebo na hlavním nádraží se dalo pořídit nějaké jídlo a zboží (proutěné nádoby aj.) do vlaku. Prodavači chodili i přímo k vlaku.

 

M o s k v a – M o c k b a – M o s c o w

 

Sobota 11.8. kolem 12h (vlak měl přes 2h zpoždění) MOSKVA – Běloruské nádraží

ČASOVÝ POSUN + další hodina = + 2h oproti ČR

Vítá nás parádní počásko. Jasno, při příjezdu 22stupňů, později tepleji. Vyřizujeme lístky a rezervace na zpáteční cestu (Irkutsk – Moskva). Vše dlouho trvá, ale jde to!

Záchody na nádru čisté: za 15 rublů. Peníze měníme (na doporučení) hned na nádru. Venku za rohem samozřejmě kurz o 1rubl/USD lepší.

Kurzy: 1USD = cca 24 – 25 RBL …..1RBL = cca 0,8Kč

CENY POTRAVIN V MOSKVĚ Na to, že má být Moskva třetí nejdražší město v Evropě ceny celkem jdou: chleba 10 – 30 rublů, pivo-plechovka cca 20 rublů, ovoce a zelenina dražší např. 1 grep 30 rublů, cigarety velmi levné – LM, Marlboro 19 - 22 rublů.

HOSTEL SWEET MOSCOW Kolem 14h přesun do hostelu. Je to 3 stanice metrem od nádraží (ze stanice metra Beloruskaja, s přestupem na Kyjevskaja, na stanici Smolenskaja). Adresa: ulice Stary Arbat 51 (8.patro) Rezervace po netu: přes booking@hostelword.com. Adresa přímo na hostel je e.sweetmoscow@hotmail.com. Od východu z metra doprava a na další odbočce (křižovatce – na ulici Stary Arbat) doleva. Neoznačený hostel! Asi trochu tajný? Noc/osoba = 25USD.

Vážně spokojenost. Jsme v podstatě v centru města a hostel (byt 3+1) je fakt prima. Se vším, co je potřeba. Vařičem, internetem, koupelnou a cestovatelskou atmosférou. Bez švábů.

Po zabydlení, kolem 16h vyrážíme do ulic. Procházíme Starý Arbat plný prodavačů a komediantů (+jiných, co se jakýmkoliv způsobem snaží vydělat: lidi vystavují svoje domácí mazlíčky – psy, kočky, ale taky koně a opice – za ukázku a pohlazení jim lidi dávají peníze na jídlo). Za deset minut chůze jsme u Kremlu. Vstup: plný lístek 350 rublů, studenti 70 rublů. Už je ale večer, je stejně zavřeno. Obcházíme ho parkem a vstupujeme na Rudé náměstí (s mauzoleem Lenina a chrámem Vasila Blaženého + starobylým obchoďákem a muzeem). Procházkou pokračujeme ke komplexu Krista Spasitele a k soše lodi s Petrem I. Do tmy se touláme ulicemi, kupujeme pivka a snídani v supermarketu. Večeříme u chrámu Krista Spasitele a vracíme se na noční Rudé náměstí (na půlnoc). Podél vodopádového komplexu a Národní knihovny se vracíme na hostel.

V sobotu po půlnoci to v Moskvě pěkně žije. Koncerty v podchodech, prodavači. Jako by bylo poledne.

Neděle 12.8. 1:30 moskevského času

Po zubařském zákroku na Fanym uléháme (na hostelu to taky ještě žije – ale rozumně = spíme jako zabití!).

Neděle 12.8. 8.30

Dobrovolný budíček. Snídáme musli s kefírem a kafe. Jupí, už ne koláče a řízky – ale maminkám to raději neříkat!! To se nerovná nevděk, zkrátka čeho bylo moc, toho bylo moc

Po 11h odchod z hostelu. Metrem přesun na nádro. Poslední nákupy v blízkém marketu a hurá do vlaku.

13:11 – na minutu přesně odjezd směr IRKUTSK

 

T r a n s s i b i ř s k á  m a g i s t r á l a

 

rusky Транссибирская магистраль - zkráceně Transsib (Трансси́б) - je nejdelší železniční trať na světě, hlavní dopravní tepna Ruska, probíhající v délce 9 288 km z Moskvy do Vladivostoku.

S ambiciózním plánem na její výstavbu přišel roku 1891 Sergej Juljevič Witte, tehdejší vedoucí odboru železnic na ministerstvu financí . Cílem bylo propojit evropskou část Ruska s částí sibiřskou a umožnit tak přístup do stále důležitějšího přístavu ve Vladivostoku. Závěrečné práce byly dokončeny roku 1916. Stavělo se od obou konců a pokračovalo se ke středu.

Tam, kam dorazila trať, vznikala nová města, některá však rychle zanikla. Podél trati jich dnes leží 89, z nichž nejvýznamnější jsou mimo Moskvu a Vladivostok např. Nižnij Novgorod, Jekatěrinburg, Omsk, Novosibirsk, Krasnojarsk, Irkutsk, Ulan-Ude. Kromě toho „Transsib“ překračuje ne méně než 16 velkých řek jako např: Volhu, Kamu, Tobol, Irtyš, Ob, Tom, Čulym, Jenisej, Selengu, Amur atd.

 

 

Užitečné odkazy

http://www.transsib.ru/Eng/.

http://www.transib.net/

http://www.russia-ukraine-travel.com/map-trans-siberian.html (interaktivní mapa)

 

My cestujeme třetí třídou = „plackartou“ = otevřená kupé se čtyřmi postelemi + dvě postele na boku. (Fanyho s Tomem z nepochopitelných důvodů hodili do vedlejšího kupé – přesto, že Dejnu v Čechách ujišťovali, že jsme všichni v jednom.) Zas ale jedna z paní (v červené teplákové soupravě) paří s námi – a my pomalu ale jistě začínáme poznávat místní kulturu!

Ve vlaku se kupuje za 50 rublů povlečení a ručníky. Nepovinně až povinně. Klukům (dvoum) se podařilo nekoupit. Nejdřív se nic nedělo, ale za dva dny vznikla tak trochu panika, když to průvodčím jaksi nevycházelo. Zkrátka, cestujete-li transibem víc než jen chvíli (rozuměj přes noc a déle), kupte si povlečení. Prosím, ty smutné oči mladých průvodčích

ZASTÁVKY Některé velmi krátké (1-2 min.), na delších (kolem 20min.) se dá vystoupit a nakoupit v podstatě všechno potřebné k jízdě transibem. Hlavně: pivo, voda, džusy, nanuky, pirohy, ryby, lesní ovoce, taky ale sklo a jiné kýče.

Do tmy se paří, vaří a pak hybaj na kutě. Mně osobně se spalo velmi dobře (168 cm vysoká holka, s patrovou postelí). Postele na boku vlaku jsou sice stejně dlouhé, ale v reálu kratší, protože si nemůžete strčit nohy do uličky.

PITNÁ VODA VE VLAKU Horká ze samovaru, i studená v přední části vagónu. Při zpáteční cestě se do vody dostalo něco, co tam určitě nepatřilo a voda byla téměř nepitná. Tak akorát na nedobrý čaj. Jinak spokojenost.

PROGRAM VE VLAKU Přes den je puštěné vlakové rádio, nebo tam průvodčí pouští CD dle svého výběru. Hodně mladé ruské holky. Možno vypnout – rádio. My hlavně hrajem karty, kostky a jiné hry. O pivo, rubly nebo jen tak. Taky si čtem. Zbytek vlaku hlavně spí (+jí). Okolo žádná vodka, žádný divoký mejdany = žádnej bordel.

HYGIENA VE VLAKU, NÁKUPY VE VLAKU Na třetí třídu oba záchody (začátek a konec vagónu) hodně v pohodě. S tekoucí vodou. Studenou. Minimálně třikrát za den průvodčí vytírá nebo luxuje, půl hodiny před každou velkou zastávkou se záchody zavírají.

U průvodčí lze nakoupit taky fůru věcí (sušenky, kaše, kafe…). Je to jen o něco dražší než v krámě. Pivo ovšem dvakrát dražší. Taky jezdí paní s vozíkem (třeba i desetkrát denně) a prodává přes piva, kafe a chipsy, taky sušenky, čokolády, kaše – opět téměř vše. Ale zhruba dvakrát dražší než v marketu nebo na zastávce.

VLAKOVÉ NÁDRAŽÍ Devadesát devět procent jich má světle zelenou barvu a jsou více méně komplet opravená (i psí boudy jsou světle zelené).

ZÁVORY Když položí závory, zároveň se před nimi zvednou železné pláty = skutečně se nedá projet!

ČAS – ODJEZDY A PŘÍJEZDY VLAKŮ Hlavní spoje se řídí podle moskevského času. Lokálky podle místního. Moskevský čas na všech nádražích!

KRAJINA A MĚSTA Z VLAKU Kolem trati Filda vypozoroval hodně ohořelých stromů. Krajina mezi Moskvou a Irkutskem se výrazně nemění. Rovinatá, místy zvlněná. Ural buď nebyl vidět, nebo jsme ho prospali. Nebo obojí Břízy, borovice, smrky. Vesnice dřevěné, bez asfaltek – některé alespoň z vlaku vypadají, že tam snad ani nemůžou bydlet lidi. Ale bydlí, důkazem jsou satelity. Některé vesnice uklizené jiné obklopeny bordelem.

Zhruba desítka velkých měst, kolem kterých projíždíme (Kazaň, Jekatěrinburg, Omsk, Krasnojarsk …), působí též podobným dojmem. Centra sídliště a továrny – mega. Okolo dřevěné vesnice s barevnými okenicemi. Hodně nepořádku kolem, byť už vše vypadá mnohem moderněji.

 

I r k u t s k

 

Čtvrtek 16.8. IRKUTSK 2:55h místního času = + 7h oproti ČR 

Přiznejme si, že především díky klučičí části výpravy, se nám podařilo získat přízeň 20tileté tanečnice (v nočním klubu) Máši, která nám nabídla nocleh na zbytek noci + poradila co a jak. K nezaplacení.

IRKUTSK 700 – 800 tisíc obyvatel (odhad domácích). Rozlehlý, po obou stranách řeky Angary. Paneláky s moderními budovami jsou protkané s původními dřevěnými domy – v centru i na předměstí. Většinou dlouho nebo vůbec neopravované, přesto velmi pěkné (minimálně zajímavé) s barevnými okenicemi. Zdobenými vyřezáváním, každý dům s jiným motivem. Okrajové čtvrtě jsou tvořené jenom jimi, dokonce bez asfaltek.

CENTRUM IRKUTSKU Irkutsk nemá historické jádro. Minimálně ne to klasické. Pouze pěknou radnici a park. Kolem široké třídy s moderními krámy (např. ulice Karla Marxe)

Počasí: jasno, 35 stupňů.

Náš program: po 8h vstáváme, sprchy a snídaně. Kolem 10h jsme se maršutkou přepravili do centra (20min, jednotná cena 10 rublů – je na řidiči jestli si řekne i za batohy).

MARŠUTKA = soukromá autobusová doprava. Malé busy nebo tranzity, ale i klasické velké autobusy. Staví na označených místech, ale i na požádání (neoznačenou zastávku lze poznat podle nashromážděných lidí). Jednotlivé linky značené čísly – klasika. Fungují ve větších městech.

DOPRAVA V RUSKU OBECNĚ Vlaky a autobusy nejlevnější. Maršutky na delší vzdálenost klidně i dvakrát dražší. (Nemají danou trasu, stojí před nádražími – a řidiče nelze nepoznat). V Moskvě i Irkutsku jezdí tramvaje. V Irkutsku hodně „oldschool“ – lístek byl ale hodně levný (6 rublů/osoba, s pokutou 25 rublů; při obou jízdách revizoři!)

Lístek na autobus se kupuje na autobusovém nádraží. Překvapení, že Ale je důležité vědět, že nelze přímo v autobuse a že se lístek kupuje i rovnou se zavazadlovým lístkem. Vyplatí se den dopředu.

Pokračování našeho programu: registrace - po příjezdu do centra hledáme doporučenou cestovní kancelář SPUTNIK (ulice Karla Lipnechta 7B), kde nás za 400 rublů registrují na soukromý byt. Kdyby nás kdekoliv zkontrolovali policajti, řekli bysme, že jsme si z Irkutsku jen tam a tam udělali výlet. I několikadenní.

REGISTRACE V Rusku povinná. Do 3 dnů, kde se zdržujete. Normálně ji vyřizuje hotel/hostel. Vyřízení může trvat i 3 dny! Nehodláte-li se nikde zdržovat více jak tři dny, teoreticky není potřeba – ale prakticky při kontrole na hranicích může nastat vážný problém. Ruští policisté nechápou, že jsou lidi, kteří každý den chtějí vidět něco jiného a někde jinde.

My měli na základě ofoceného pasu a imigrační karty (kopii, která nám zůstala ze vstupu do Běloruska – mají to s Ruskem dohromady) registraci hotovou v 17h (hotovo do 5h).

Nás nikdo ani jednou nezkontroloval. A to se příslušníků v ulicích a na nádražích pohybovalo fakticky neobvykle mnoho (pro nás). Nedávno jsme mluvili s jedním Skotem a ten zas říkal, jak ho stavěli pořád.

PRODEJ MAP Pošty, knihkupectví i v trafikách.Všude téměř za stejné částky (80-120 rublů)

U MÁŠI PODRUHÉ Až po koupi a prostudování !aktuálních! map, jsme zjistili, že nechceme jet tam, kam původně. Ale že chceme na Olchon, kam už ten den autobus nejel.

Na poště (asi) jsem k maximalizaci štěstí zapomněla sluneční brýle, no a za 10 minut už tam nebyly V obchoďáku tedy nákup nových, abych nemusela mžourat.

Spát na veřejnosti se nesmí (+ problém s registrací – teoreticky jsme už ten den měli spát na registrovaném bytě). Nezbývalo, než si najít co možná nejlevnější a pokud možno nejbezpečnější variantu ubytování. Zkusili jsme kostel, hodně nuzně vypadající hotel – měl i dvorek případně pro stany (ale odmítli nás – byl jen pro Rusy a cizince nesměli ubytovávat), doklepat na kameníka se nám nepodařilo – ale taky měl dvorek. Prostě nic. Tak jsme zkusili napsat Máše a ona řekla DA.

Tentokrát jsme se chtěli pořádně odvděčit, tak jsme koupili její oblíbenou značku cigaret (jedny z nejdražších v Rusku – přes 50 rublů), vodku a nachystali 4 kilča. Rublů. Vše dopadlo ke spokojenosti obou stran.

PELMENĚ Máša s Dejnou ještě skočily koupit pelmeně – v současnosti trendovou ruskou „tradiční“ pochoutku = pšeničné těsto plněné nejčastěji mletým masem (taky ale jen sýrem, nebo výborné byly na sladko - s tvarohem). Vaří se s bobkovým listem a solí, scedí a zalijou smetanou.

 

N a  O l c h o n u

 

Pátek 17.8. Vstáváme v 6h ráno, balíme a maršutkou dojíždíme k autobusovému nádraží. S Dejnou si ještě stíháme koupit pořádné kafe v ruském rádoby McDonaldu. V okolních stáncích a marketu ještě nákup jídla na 4h jízdu (snídaně + oběd). A hurá na Olchon.

Počasí: jasno, polojasno. Do 30 stupnů.

ODJEZD NA OLCHON V 8:10, v 10h a ještě jeden pozdější. Večer nic! Cena 310 rublů/osoba, + 70 rublů/batoh.

V AUTOBUSE Cesta nakonec trvala 7h, 4krát zastávka na opravu, 2krát zastávka na jídlo (restauračka cestou a stánky u trajektu). V busu s námi cestuje i česko-slovenská mužská dvojice. Sympatičtí kluci, kteří to mají přes Mongolsko a Čínu namířeno až do Hongkongu. Autobus už něco pamatoval, ale nakonec celkem pohodlný a dojel kam měl. Na plyn, což bylo cítit. A opravdu nabral jen tolik lidí, kolik bylo sedaček!

SILNICE Zhruba ¾ klasický asfalt, řidiči divocí. V podstatě to byla rovná cesta s jednou pravoúhlou zatáčkou. A kopci, které autobus sotva vyjel. Zbývající ¼ byla jen prašná cesta. Ze začátku se asfalt jen ztrácel, ke konci už fakt jen prach. Nešlo si nevšimnout

CHUŽÍR Do hlavního města Olchonu (zároveň konečné autobusu) přijíždíme před 15h. Pojišťovali jsme si info o zpátečních busech (je třeba se hlavně v sezóně nahlásit 2-3dny předem – přes mobil) a vyrážíme k šamanské jeskyni. Je to skála severovýchodně od Chutoru, která dřív místní šamani využívali k dokázání svých schopností (je tam průrva, která není vidět a kterou lze projít na druhou stranu – vše se odehrávalo v závoji dýmu – a šaman tak předvedl, že umí projít skálou). Vše si lze vyzkoušet na vlastní tělo! A skálu pořádně prozkoumat.

NOC NA PLÁŽI Po tak půl hodinové jídelní pauze jsme přešli 2 – 3 km na pláž, kde jsme nakonec kvůli dešti byli nuceni postavit stany (Sarajskij záliv – na konci). Dali jsme první koupel v Bajkale, véču a šli na kutě. Poprvé a snad i naposled zapršelo?!

Sobota 18.8. Vstáváme kolem 7h, odcházíme v 10h.

Počasí: ráno už neprší, ale věci máme mokré až polosuché. Přes den polojasno, jasno – Tomovi hodinky ukazují 28-30 stupňů.

POCHOD NA SEVER (ZÁPADNÍ ČÁSTÍ OSTROVA) Občas scházíme k vodě se osvěžit, ale většinou se držíme prašné a jediné cesty, která vede nahoře nad útesy. Našim cílem je nejsevernější místo ostrova – Mys Choboj. Dnes ale ujdeme jen polovinu cesty. Už kolem 16h to balíme na jedné z posledních pláží (Ulan-Chužynskij záliv), pak už by pobřeží mělo být hodně skalnaté.

PITNOST VODY Voda Bajkalu by měla být téměř všude pitná, ale zrovna první den pochodu narážíme na problémové části – krávy (a fůra jejich výkalů) na pláži, odpadky aj. Nedá se nic dělat, vodu potřebujeme. Snažíme se nabrat ji co nejčistší (doplavat co nejdál) a převařovat. Zatím máme bilanci jen jeden průjem. Zbytek skupiny se drží.

Večer jsme si vylezli na útesy nad pláž a „hráli si na racky“. Od ohně nás kolem jedenácté hodiny vyhnal hodně silný ale teplý vítr.

Neděle 19.8. Vstáváme od 8:30 do 10h. Na devátou hodinu jsme měli slíbené ryby od místních rybářů (z asi 1km vzdálené vesnice). Jenže ráno vlny jak Brno a rybáři nikde.

Počasí: ráno vítr, přes den jasno/polojasno a kolem 25 stupňů.

VESNICE ULAN CHUŽYN (CHALGAN) Kolem 10h se vítr zklidňuje, část výpravy jde do vesnice na obhlídku. U jedné vesničanky kupujeme mléko (40rublů za 1,5l – uživit krávu či jiné hospodářské zvíře tu není žádná hračka), v krámku, který otevírá i v neděli starší chleba a piva na večír. Ruský chleba má tu výhodu, že je první den čerstvý a pak tak deset dní stejný. Vesnice měla kolem 20 dřevěných baráčků, elektřina potrhaná.

OMULOVÉ (místní typická ryba podobná pstruhovi) Zbytek výpravy zas nakoupil 17 ryb za 200 rublů. Mrtvé, ale museli je vykuchat. Rozhodli jsme se den zůstat a udělat si „PARYBA PARTY“ DEN.

Jen první jsme spálili, jinak luskus. Fakt, že jo. Omul je výborná ryba, stačí jen málo koření a nejlépe se nám osvědčilo opékaní jen na rozpáleném kameni. Mléko z vesnice má taky opravdovou chuť (a je i bez nepříjemného zápachu). Super, super, mňam

LIDÉ – BURJATI Původními obyvateli Bajkalska jsou mimo jiné mongolsky vypadající Burjati. Prý s nimi není daleko ke rvačce, my je však poznali pouze v dobrém. (Pomohli nařezat dřevo, s úsměvem prodali mléko, poradili, popovídali si)

UCHA Tradiční rybí polévka. V osolené vodě se nechají povařit brambory, když jsou hotové, přidají se ryby a bobkový list. Že je hotovo se pozná podle toho, že rybám vypadnou oči. Nic víc, nic míň. My s Dejnou ryby vyndali, obrali a vrátili zpátky – normálně se to ale nedělá. Ryby se jen rozšmelcují lžící. Bobkový list jsme neměli, dobré to bylo i s majoránkou a kmínem. Povedla se.

SAUNA Kluci z díry v písku, latě a igelitu, který našli kolem + zahřátých kamenů vyrobili parádní saunu. Z mateřídoušky jsme si vyrobili silný odvar na polévání.

K večeři jsme měli uchu a pečené ryby + pivo Ochota (Oxota).

VEČERNÍ VÍTR Druhý a třetí večer na Olchonu, kdy jsme byli na západní straně ostrova, se jednou po půlnoci a jednou po desáté hodině téměř z ničeho nic od severu přihnal vítr – vlahý (jako fén), ale opravdu hodně silný. Nevíme, zda se jedná o klasické větry, které vanou díky tlakové výši v létě od jezera na pevninu a v zimě díky tlakové níži naopak – PAGODY. Ale žádné z jiných popisovaných větrů (v našich materiálech) na tento „úkaz“ nesedí.

Pondělí 20.8. Vstáváme ve čtvrt na osm – odcházíme po půl desáté. Cíl: Mys Choboj. Našlapáno 25km. S pěti nebo šesti pauzami. Nabíráme maximum vody, obáváme se pozdější nedostupnosti. Do odpoledne zlehka krape, ale je teplo – je to vlastně příjemné. Potkávame 5 Čechů, co cestují celým Ruskem. Ještě na mysu se s nimi vidíme, pak už jdeme každý svou cestou.

TERÉN Se neustále měnil. A krajina vážně zajímavá. Ze začátku podél vody, nahoru – dolu. Míjíme dvě polomrtvé vesnice. Šlape se pískem, nic moc. Pak už téměř horský ráz. Kopečky, ale nijak ostré. Mys Choboj skalnatý. Pokud se dá vůbec říct, že jsme nějaké auto viděli často, byl to UAZ. Vyjel i to, co nevyjel poslední model čtyřkolkové Hondy.

Počasí: do odpoledne deštík, teplo. Večer polojasno, kolem 28 stupňů.

NOC NA ODLEHLÉ (a špatně přístupné) PLÁŽI Večer se na mysu přemisťujem již na východní část (zhruba 2km – Záliv Šumnje). Voda již obtížně dostupná. Scházíme hodně ostrým rázem, ale jde to! Na pláničce kotví i tři ruští rybáři. Dáváme se do řeči a dostáváme přes 20 ryb. Ne omulů, podobných, ale menších (později se dozvídáme, že to byli charuzové).

Už je ani nemáme sílu vařit, dáváme je pouze chladit do vody. Vaříme si zahuštěnou gulášku a hurá na kutě (kolem půl jedenácté). Ráno chceme vstávat na východ slunce. Stan stavíme jeden, pro nás – pro holky.

BARGUZIN Na mysu Choboj jsme na hladině viděli vítr Barguzin, který se objevuje hlavně na podzim – dělá na hladině obrazce, hodně opěvovaný v písních.

Úterý 21.8. V 6:45 pozorujeme nádherný východ slunce (vychází za horami protějšího poloostrova Nos). Ještě pak chvíli spíme a zbytek dopoledne věnujeme (já a Dejna) operacím – puchýřům a jiným neplechám na nohách.

VÝCHODNÍ ČÁST OLCHONU Je lesnatá a voda Bajkalu by měla být chladnější – asi jo. ZÁPAD – MALÉ MOŘE Mezi pevninou a západní částí Olchonu je teplá zátoka – Malé moře = nejteplejší voda Bajkalu vůbec (v létě kolem 20 stupňů).

RYBY K OBĚDU I K VEČEŘI Charuze, které jsme včera dostali, si postupně děláme k obědu a jako odpolední dezert přichází na řadu ucha – tentokrát na doporučení s cibulí. Už k tomu ani nejíme pečivo. To nám beztak dochází.

SIESTA Ve volném čase kluci boldrujou, my s Dejnou se koupem a sluníme. Rozhodli jsme se tu zůstat – je to opravdu moc pěkné místo.

UCHA × RYBÍ POLÉVKA Správná ucha je pouze voda, brambory, sůl a hodně ryb + bobkový list. Ryby se očistí, nakrájí na 3-4 kusy. Vše ostatní - vývar i z vnitřnost, koření a jiné obměny = rybí polévka.

DALŠÍ CAMPEŘI Ještě do toho vaříme polentu na sladko. Absolutní pohodu narušila kompletní rodina (aspoň čtyři generace) Rusů z Angarsku. Tak trochu jim teda kempujem na „jejich místě“. Tak se decentně stahujem a nakonec se tam vejdem tak nějak všichni. Moc se s tím nepářou, mají s sebou fůru věcí (jako i peřiny a tak). Jejich všude plno.

OMUL × CHARUZ Od rybářů , co tu s námi v poklidu spali noc předtím, jsme se dozvěděli, že: omul se loví v noci do sítí, za to charuz se loví přes den a na udici. Je chuťově jemnější, ale nasolený nevydrží tak dlouho jako omul.

Středa 22.8. Vstáváme kolem 8h s tím, že co nejdřív vyrazíme. Ale jak říkal David: nic nebude, jak si naplánujete. A nebylo.

RODINA Z ANGARSKU, SYROVÉ RYBY, KAVIÁR A JINÉ Ti, co se večer nejevili zrovna dvakrát sympaticky, nás ráno velmi mile překvapili (když jsme se šli podívat na jejich úlovek). …že si musíme přiťuknout = zvou nás na vodku, následují syrové ryby, kaviár a jiné. …pijem, jíme, povídáme a povídáme! Olga s Anžilou vypráví o Olchonu a o Rusku celkově, kluci kuchají ryby, projížďky na loďce…

O RYBÁCH Charuz chutná všem, ryba pro všechny. Omul je pro gurmány. Syg (do teď jsme o něm neslyšeli) je podobný omulu. Info za všechny prachy.

O VĚTRECH Kultuk z jihu. Garnik všude, jsou to dva namíchané větry. Barguzin ze severovýchodu, dělá obrazce. Sarma = teplý fén, nečekaný vítr nečekané síly, hlavně na Malém moři, vane z hor. Někdy až uragán – nebezpečný pro rybáře. Pogoda není podle nich žádný vítr, ale počasí, klima. (My měli v poznámkách, že je to taky jeden druh větru.)

O OLCHONU Olchon = málo lesů (z burjatského jazyka). Na Olchonu dříve elektřina všude, letiště. Za komunismu upádek – v Chutoru dříve obrovská továrna na ryby, později gulag. Vše prý dodělala perestrojka za Gorbačova, odešel téměř všichni. Za lepším. Lidé se snažili/snaží o zemědělství – hlavně krávy, ale musí se vozit seno, koně (z Mongolska – vydrží i ve sněhu). Ale nic moc. Nedaří se – klima. Až když jsem pomocí francouzské firmy natáhli pod vodou znova elektřinu, původní i nepůvodní obyvatelé se začali vracet. Přichází i více turistů. ALE:turisti, soukromé agentury, ti co chtějí hlavně vydělat × Národní park, nenarušená krajina.

ANGARSK Cca 300 tisíc obyvatel, 40 km od Irkutsku, bude se tam navážet jaderný odpad

Nechtěli nás pustit a my se nakonec nechali přemluvit, že ještě jednu noc zůstaneme. Lákadel bylo víc než dost Nadvakrát jsme se jeli projet na loďce + chytat ryby a večer si udělali 10km procházku do nejbližší vesnice.

UZURY/CHUZOR (vesnice) Cestou jsme minuli pouze jedno na první pohled opuštěné stavení, na druhý pohled statek dvou chovatelů ovcí. Deset minut, co jsme jim to tam prošmejdili, se oba objevili na obzoru – na koních. Jak z nějakého westernu. S Dejnou jsme měly puchýře (nutno podotknout že opravdu kvalitní) už od úterý, ze začátku se to ale dalo. Ke konci výletu už teda moc ne. Vesnice se mi moc líbila, nalevo skály, napravo les. Uprostřed pláž a cca deset domků. Dřevěných, upravovaných. Žádná neutěšenost. Bylo už po 18h, stánek se slunečnicemi na plotě nám však otevřel – v Uzorech jsou na turistický ruch připravení. Možná až moc Nevzali jsme si na cestu moc jídla, tak nám domácí buchtičky s kafem obzvláště chutnali. Nám s Dejnou se podařil nevídaný kousek – nečekaně se tam objevila mladá dvojice ještě s kamarádem v přepychovém auťáku s tím, že hledají Mys Choboj. No a my věděli, kde je V autě ještě dvě místa byly, tak jsme se nechaly hodit téměř „domů“. Ke spokojenosti všech. Máša, Saša a ? projevili zájem sdílet s námi kempoviště, prohlédli si ho, na noc ale nedorazili.

PUCHÝŘE, UCHA A SMAŽENÝ OMUL Ruští přátelé si nechali ukázat naše puchýřové trápení a od té doby už jsme musely jen sedět! Dostaly jsme talíř uchy (s koprem), panáka vodky, salát, sladkosti, mastičku a náplasti. Na dodělání velmi VKUSNÉHO smaženého omula.

KLUCI V AKCI Kluci dorazili až po tmě. Vrátili se jinou cestou podél pobřeží. Z fotek se jim to dalo jen závidět – opravdu nádherný západ slunce. My stihly mezitím postavit stany a uvařit véču – brkaši se salámem a cibulí. Hotovo, jde se spát. Rusové paří.

Čtvrtek 23.8. Vstáváme a koupeme se s východem slunce. Od taxikářů, kteří dovezli „naší rodinu“ jsme měli slíbeno, že nás – snad – za rozumnou cenu odvezou do Irkutsku, případně do Listvjanky. Sliby splněny, za 700RBL/osobu nás nakonec hodili až před Listvjanku na ideální místo pro kempování (v chatové oblasti, kterou znal jeden z taxikářů – přijeli jsme po tmě a on se u branky musel dokonce čímsi prokázat). Ve vesnici cca 3h od Irkutsku stavíme na obědovečeři v místním motelu. V Irkutsku pak ve směnárně a na nákupy v supermarketu. Jízda přes zadní část Olchonu = ÁDR OFF ROAD. Cesta celkem trvala 11h, jednou jsme píchli.

Počasí: teplo, slunce v oparu.

Původně jsme chtěli celý Olchon obejít. Jižní část (pod Chužírem) je ale prakticky holá krajina, pouze pláže. A západní část ostrova je zase téměř neprostupná. Místní nás od tohoto plánu nakonec odradili. Už tam prý není žádná pořádná cesta, jen lesy a skaliska dolů k vodě (avšak taky nejvyšší bod ostrova).

 

P o  p r a š c í c h  s t a r é  č á s t i   t r a n s i-

  b i ř s k é   m a g i s t á l y

 

Turisty nejvíce vyhledávanou částí staré transsibiřské magistrály je cca 80km dlouhý úsek z Portbajkalu do Sludljanky (nebo jen do Kultuku, kterým už projíždí i nový transib). Železnice není tak zcela nepoužívaná, vlak projíždí dvakrát i vícekrát denně, už však hlavně jako turistická atrakce + jako spojení pro několik desítek obyvatel žijících podél trati. Turistikou atrakcí je díky tomu, že železnice si neprůstupnou krajinou – s neuvěřitelnými výhledy – na Bajkal razí cestu prostřednictvím desítek tunelů a viaduktů. Jízdní řád ani nějakou pravidelnost projíždějících vlaků se nám nepodařilo zjistit. Některé jezdili až z/do Irkutsku, snad i nějaký noční.

Pátek 24.8 

LISTVJANKA Ráno jsme se pobalili a vyrazili směr centrum Listvajnky. Pěšky se moc nedařilo, ploty aj., tak jsme zkusili stopa. Bylo vedro, hlavní silnice opravdu nebylo ideální místo k procházce. A v poho, za chvíli odfrčely obě naše skupiny. Loď do PortBajkalu jela až v 16:15 (za 34RBL – ta nejlevnější, klasické spojení pro všechny, ne předražené nějakou extra loďkou). Sehnat info, kdy a odkud trajekt jezdí byl kupodivu problém. Nakonec se to povedlo v malé turistické kanceláři (sloužící také jako info kiosek). Trajekt nejezdil z přístavu v centru Listvjanky, ale ze zhruba 4km vzdáleného přístavu před ní (směrem od Irkutsku). Což znamenalo vrátit se o kus tam, odkud jsme přijeli. Na etapy jsme ale ještě omrkli místní trh, krámy a budovy. Jsou tam už hodně vidět peníze. A komerce. Velké rozdíly mezi megalomanskými domy a chudými dřevěňáky – každopádně začíná převládat kýč.

Počasí: ráno zataženo a celkem zima, přes den však jasno a opět 30 stupňů

PORTBAJKAL Před 17h připlouváme do Portbajkalu. Jako by někdo vrátil čas o 50 let. Minimálně. Omrkli jsme nádro se starou parní lokomotivou. Na místní pláž jsme nakonec dorazili s pěkně vychlazenýma Baltikama 5.

DALŠÍ ČEŠI Potkali jsme po dvou dvojičkách – cestuje s batohem po světě i někdo jiný?

PRVNÍ NEPŘÍJEMNOST (ZÁROVEŇ TAKY POSLEDNÍ) V Portbajkalu jsme to nakonec zabalili dříve než nám bylo milé – místní napití borečci si vyprovokovali pranici, my se však prát nechtěli, tak jsme radši vzali nohy na ramena. Dokonce měli tendenci nás pronásledovat.

Ušli jsme prvních 5km železnice (celkem nevídaným tempem) a utábořili se pěkně dole u jezera. Mohlo být kolem 20h. Nedlouho poté přichází z opačného směru další šestice Čechů!!! Jak jindy vyhledáváme klid, pravda je, že tentokrát se cítíme bezpečněji.

Sobota 25.8. Procházíme první pořádné tunely. Kluky v jednom z nich zastihla lokomotiva – a nic moc. Parní lokomotiva (parádní, vyšperkovaná). Černá a ostrá pára/kouř jako vix.

Počasí: od ráno jasno, vedro.

ÚPAL V poledne zastavujeme na obědo-pauzu a koupačku zároveň. Já inteligentně ulehám na slunci a usínám. Do dvou hodin je mi blbě (fakt slabo a na zvracení = úpal).

Nakonec jsme ušli cca 15km a k mé nesmírné radosti stavíme a nakonec i nocujeme na pěkném zalesněném místě (s vlastní pláží ) o něco dříve než jsme plánovali. Večer se pečou čapátí (z 1kg mouky, se kterou se do této chvíle tahal Evža), já jen ležím a ani se nehýbu. Dobře mi tak.

HURIKÁN/EK Tom s Fildou, ale i já s Fanym, jsme stany postavili komplet – mraky se kupily o stošest. V noci kolem jedné se přihnal hodně hodně silný vítr, později i déšť. Evža stavěl stan dodatečně a měli s Fanym (vydal se mu na pomoc) teda co dělat – aby nedopadli jako draci, ovšem bez ovládacích šňůrek.

Neděle 26.8. Ráno jsem pojedla trochu rýže, obula pevné boty a šlo se. A šlo to  

Počasí: ráno chladno, přes den jasno – na slunci 32 stupňů.

EKOVLAK Po 6km jsme v zastávce došli vlak a rozhodli se nastoupit. Byl to „ekologický vlak“ vypravený k 10tiletému výročí zapsání Bajkalu do seznamu UNESCO. Vlak stavěl v každé vesničce, kde dělal 30 až 60 minutové zastávky. A pořadatelé měli vždy nachystaný nějaký program. Povídání o Bajkalu, o historii železnice a NEJ nám přišlo vystoupení tradičně oblečených Burjatů. Předvedli obřad spojený s pitím čajem a tancem, oblečeni byli do nádherných barevných kostýmů a kožešin. Zapojili i obecenstvo, Fanyho nevyjímaje. V jedné z vesniček nás taky téměř 70tiletá babička pozvala k sobě do domku. Muž se synem jí zemřeli a vnuk za ní nejezdí. Zůstal jí ten domek, který byl zařízený postaru, ale udržovaný, pes, kočky a bramborové pole. Bylo mi z toho smutno, co nám říkala, i když ona sama to prostě vše jen konstatovala a byla ráda, že si s námi mohla popovídat a vše nám ukázat. Vlak byl zdarma a na zastávkách se dalo něco málo nakoupit (ryby, pivo, sušenky) – vesničané jsou sami odkázáni pouze na dovoz z vlaku nebo loďkami po Bajkalu.

Na další stanici (na 138. km) jsme vystoupili. Dokonce se nám podařilo koupit chleba a dostali jsme okurky. Salátovky. Kempovali jsme na 140km před tunelem.

Pondělí 27.8. Scházíme z trati. Údolím podél potoka do vrchu se vydáváme vstříc dobrodružství. Vedlejším údolím jsme se ještě ten den měli vrátit opět na trať.

Počasí: jasno, na slunci kolem 30stupňů.

Část cesty byla značená, zbytek do sedla už jsme došli po cestě v mapě nezakreslené (označené záseky v padlých stromech). Cestou jsme si vyrobili náramky z březové kůry, nahoře objevili momentálně neobývaný srub, kde jsme si dali sváču. Někde tady jsme měli projít do vedlejšího údolí, kterým měla vést cesta zpátky ke trati. Měli měla. Jenže vše bylo jinak. Ani jsme nevěděli jak a ztratili jsme se. Sedlo nebylo klasickým sedlem a my se točili na nějaké plošině, nebo co. Na sever, na západ, nahoru, dolu. Řídili jsme se jen podle Tomášových hodinek (s buzolou) a mapy.

BUSHING Terén nepříjemný. Prorostlý keři, vysokou travou a ostružiním plus sem tam na přilepšenou zarostlé díry. Fakt jsme šli hlava nehlava. Uprostřed ničeho jsme narazili na domek s chlapíkem a psem. Těžko říct, kdo se bál víc. Poslal nás na opačnou stranu a my teda šli. To jsme ještě v lese viděli dva chlapy s puškou něco zakopávat. Voda ubývala, potok nikde, jen šera přibývalo. Nakonec se nám ale „naše údolí“podařilo najít, dokonce i cestu, zpět k trati jsme ale ten den sejít nestihli. Už potmě jsme postavili stany, zlehka povečeřeli a šli spát. Podařilo se nám i najít potůček, tak se nežíznilo.

POD MEDVĚDÍ SKÁLOU Už dvě hodiny před setměním jsme měli pocit, že šlapeme medvědí stezkou. Viděli jsme stopy, cítili zápach. Pískali jsme na píšťalky, zpívali a dělali hluk, jak jen se dalo (já osobně jakoby mi šlo o život). Spát jsem šla opravdu vystrašená (bujná fantazie na maximum) ani srnka však v noci slyšet nebyla!

Úterý 28.8. Probouzíme se kolem 8h. Snídáme polévky a vyrážíme – vypadá to ještě na dlouho cestu.

Počasí: jasno, kolem 25 – 28 stupňů.

Vesnička a trať se ale ukázaly už za cca 2km. Cestou jsme narazili ještě na jedno zastrčené srubové stavení, zdaleka už ne ale tak jako to předešlé. U vody pereme, sušíme, vaříme houby a odpočíváme.

SPOUSTA HUB Včera jsme nasbírali jen kolem cesty 2 tašky (menší) hub – kozáky, křemenáče, klouzky...

TEPLOTA BAJKALSKÉ VODY 14 – 17 stupňů (co jsme naměřili my).

JAK SE PO TRATI ŠLAPALO Záleží na výšce, mně to teda zrovna ideálně nevycházelo (168cm). Z prašce na prašec moc krátké a ob-prašec zase nepříjemně dlouhé. Člověk si ale samozřejmě zvykne. Občas byla taky podél trati vyšlapaná cestička nebo byla trať pěkně vysypaná kamením. Tak jedna desetina 80km úseku byla nově opravená (a právě pěkně vysypaná). Popravdě, svezení (ještě tak zajímavým) vlakem jsem uvítala, už druhý den mi to šlapání přišlo tak nějak stejné. Sice krásné výhledy, ale stále jen prašce – tunely – prašce – viadukty – prašce. A patnáctý tunel už prostě není takové vzrůšo, toť vše.

MNOŽSTVÍ A KVALITA KEMPOVIŠŤ Tak těch bylo podél celé trati hodně Kempoviště = plácek s ohništěm a možností sejít k vodě. Odpadkové koše u trati.

VESNIČKY MOŽNOST NÁKUPU – není, nebo jen velmi omezená, nespoléhala bych se.

KULTUKDOPLNĚNÍ ZÁSOB Z údolíčka jsme vyšli na 148. km a do Kultuku na nádraží (156. km) nám tedy zbývalo pouhých 8km. Cesta už byla podél trati pěkně vyšlapaná, slunce ale opravdu pálilo, tak jsme se ještě několikrát vykoupali. Kultuk je stále ještě dřevěný, s minimálně třemi krámky a signálem. Doplňujeme zásoby a vodu, píšem esemesky.

 

P o h o ř í  C ha m a r  D a b a n

 

ODBOČKA DO CHAMAR DABAN K odbočce do hor je nutné projít skoro celé město podél trati po dřevěných chodnících. Rozhodli jsme se pro okruh s výstupem na Pik Čerskij. Touženou odbočku se nám podařilo nalézt v mini vlakové stanici (bohužel jsem si nezaznamenala název). Nad pár domky se dala natočit i výborná voda. Pak už celkem zostra stoupáme. V sedle nacházíme parádní místo na kempink. Jak ze žurnálu. Ohrazený plácek, jestli mě paměť neklame i s ohništěm.

ÚPLNĚK NA BAJKALE Měsíc v úplňku sehrál na vodní hladině Bajkalu nevídanou podívanou. Filda to ještě navíc okořenil indiánskou písní...

Středa 29.8. Budíček v 6:30 z „bezpečnostních důvodů“ (čeká nás dlouhá štreka). Vycházíme v 8:30.

Počasí: jasno, přes den i ke 30 stupňům.

OKO V HAJZLU Omlouvám se za tato slova, ale protože jsem při bushingu v tajze dostala přímý zásah smrkovou větví do oka a pak se celý večer vytrvala dívala do ohně nebo žhnoucího měsíce, pravděpodobně jsem si přivodila zánět spojivky. Oko mě probudilo už v noci - tikalo, slzelo a bolelo. Ráno to navíc díky světlu a povinnosti se koukat bylo ještě horší. Oko jsem si ze začátku přelepila, ke konci dne už to šlo volně, neustále však v brýlích. Jakékoliv světlo = peklo. Zkuste si ale jít s jedním okem přelepeným déle jak dvě hodiny...

HŘEBENOVKA JAK VIX Stoupáme, klesáme a zase do kopce směr Pik Čerskij. Cesta je pořád lesem, tak nic moc nevidíme a to už jsme celkem dost vysoko. Zase se ale nemusíme smažit na slunci. Děláme hodně krátkých přestávek a 2 delší, přesto je to celkem záhul.

AŤ ŽIJOU RUSKÉ MAPY S vodou jsme preventivně šetřili, v mapě byla studánka/studna zakreslena až za půlkou námi plánované trasy – a to tam nakonec žádná nebyla. Seděla až meteostanice + studna. Když už voda v podstatě došla všem, objevil se ale potůček.

NEKONEČNÁ CESTA Celkem jsme ušli cca 25km, ke konci už jsme ale vážně pochybovali, jestli vůbec nějaká meteostanice existuje.Vždy to vypadalo, že už za tím a tím kopcem to musí být, a ono ne jen další stoupání. Podle spočítaných vršků z mapy jsme tam už dávno měli být Když jsme nakonec uviděli prosvítat boudu mezi stromy, radovali jsme se jako malé děti.

METEOSTANICE CHAMAR DABAN Vypadá stále tak, jak byla kdysi postavena. Dřevěná bouda s hospodářstvím, studnou (voda se ale měla převařovat) a příjemným panem domácím. Napravo od chaty je turbóza = turistická základna (něco jako kemp s několika menšími dřevěnými boudičkami a umývárnami). V ní jsme ale vítaní nebyli. Tak jsme si našli místo na mítince v nedalekém lesíku a zakempovali si. Všichni jsme toho měli tak akorát – někteří až přes. Dejnino tělo dokonce v průběhu noci „odmítlo“ zahuštěnou gulášovou polévku, kterou jsme si udělali ke společné večeři.

MEDVĚDÍ STOPY Za celý den nás předešli jen dva kluci. Jinak nikde nikdo. V bahně jsme několikrát viděli i nafotili medvědí stopy. Větší i menší. Ke konci už jsme si pískali a i jinak o sobě dávali vědět. Chlapík z meteostanice nám pak vykládal, že „méďů je tu fakt hodně, ale v létě se turistickým cestám vyhýbají – jinak je prý setkání s medvědem běžné a průběh záleží na jeho momentální náladě. Bomba. Přesto jsem se v noci po dvou dnech velmi dobře vyspala.

Čtvrtek 30.8. Ráno vstáváme „napohodu“. Dejna s Evžou toho v noci moc nenaspali, tak už mají vyděláno a to jsme ještě ani nevyšli. Přesto celá skupina kolem dvanácté vyráží směr Pik Čerskij. Dá se udělat i okruh s 5 vodopády a jezerem, na ten si však díky časové indispozici musíme nechat zajít chuť. Večer jsme si se správcem domluvili, že nám za 10rublů na osobu pohlídá batohy, můžeme tak vyrazit nalehko. A téměř se vznášet!

Počasí: ráno jasno, po poledni přeháňka, večer opět jasno. Bylo teplo.

PIK ČERSKIJ (2090 m. n . m.) Nejvyšší bod naší výpravy. Klasickou cestou na vrchol trval výstup dvě hodiny – přesně tak, jak správce boudy říkal. Jako nejostřejší se ukázalo hned počáteční stoupání. Po něm následovalo mírnější, na jehož konci jsme dali přestávku a snědli nějakou tyčku, aby jsme ze skalnatého sedla v pohodě vystoupali na vrchol. Tam na nás čekali opět budhistické praporky (nebo jim podobné) na jakési kovové konstrukci. Plus spousta mincí. Na vrcholu jsme měli jasno/polojasno. Bajkal jsme viděli, ale o stoprocentní viditelnosti se díky oparu hovořit nedalo. Dolů jsme to seběhli za hodinu. Dejnuš zdolala nejkrutější stoupák, tam to ale z nedostatku sil obrátila. I tak ji patří obdiv, aspoň za pokus!

ODCHOD Z METEO Před přeháňkou jsme se schovali do altánku u boudy, kde se dal na ohni uvařit čaj, či cokoliv jiného. Po přeháňce přišlo opět jasno a nám tak nic nebránilo kolem 17h vyrazit směr Sludjanka. Už jen dolů

PLÁCEK NA SPANÍ Po cca 2 km jsme narazili na potok i parádní místo na spaní (na pravé straně cesty). Až do večera tam svítilo slunce, dole pod strání potok s tůněma = s koupelnou, nachystaným ohništěm....ideál.

Navařili jsme dvojitou večeři a bylo nám moc dobře.

Pátek 31.8. Vstáváme na pohodu (tak jak my rádi) = kolem půl deváté. Pomalu ale jistě klesáme podél potůčku (nebo přímo jím) dolů, do Sljudjanky.

Počasí: jasno, kolem 25 stupňů na sluníčku 30.

CESTA DOLŮ Je moc pěkná, barevná. Poprvé v tomto roce vidíme přicházet podzim. Potok se často přechází přes mosty, mostky či klády. 14ti kilometrovou trasu jdeme nakonec 3hodiny (s dlouhou obědovou přestávkou v bufetu – prvním a posledním na trase). Prochází se taky lomem na křemen, kde jsme udělali zajímavé fotky. Já jsem si při posledním překonávání potůčku namočila obě boty durch (což nevadí, počasí je beztak na sandále).

SLJUDLANKA Stará část města začíná cca 1 – 2 km za lomem, dřevěné baráčky jsou z části opravené a udržované z části úplně nechané na pospas osudu. Co nás příjemně překvapilo, pitná voda se dá ve Sljudlance sehnat zadáčo na každém rohu. Skoro na každém. Hlavně ve staré dřevěné části, ale i mezi paneláky, se dají najít kovové pumpy, ze kterých tekla opravdu velmi dobrá pitná voda. Nádraží komplet nové. Zjistili jsme si odjezdy vlaků do Irkutsku a rovnou si i koupili lístky. Zkusili jsme si změnit místa v transsibiřské magistrále (máme je všichni nahoře = bez stolečků a možnosti být tak nějak pohromadě), ale jsme bez šance. Transib je bez pár míst v kupé (1. nebo 2. třídy) zcela vyprodaný.

Pak jsme si nakoupili v magazínech a vydali se hledat místo na spaní a opékání buřtů.

KRÁMY Nejen ve Sljudlance převažovala spousta malých krámků nad supermarkety. Sortiment a ceny v pohodě.

SPANÍ NA SMEŤÁKU Pláž se hemžila místními výrostky (byl navíc pátek), tak jsme si z „bezpečnostních důvodů“ (přeci jen už jsme zas byli v civilizaci) vyšlápli do kopce do lesa nad město. Zas kolem všude bordel. Nám se nakonec celkem pěkný plácek podařilo najít na pravděpodobně starém (zarostlém) smeťáku. Bordel jako bordel. Hlavně, že na nás nebylo vidět.

ČESKÁ NOC Udělali jsme si oheň a na něm si opekli koupené špekáčky (12 buřtů za 160 rublů). Chleba pěkně pomazali hořčicí a vše zapili dobrým ruským pivem. Buřty byly výborné, takové ty neošizené. Nic pro vegetariány.

Sobota 1.9. V Rusku šli děti první den do školy (sobota nesobota). My vstali v 10h. Sešli jsme si pro vodu a pak úplně dolů k vodě. Umýt se, vyprat. Zbýval nám volný den do odjezdu z Irkutsku, který jsme se rozhodli raději strávit mimo něj – tedy ve Sljudlance.

Počasí: jasno, kolem poledne polojasno. 20 – 25 stupňů. Odpoledne teplo, ale zataženo.

Já, Evža a Dejna jsme se šli nalehko projít do města, ale nic nového jsme neobjevili. Navečer jsme se dohodli na lepším místě na spaní a na závěrečné tentokrát „ruské noci“.

NÁKUP PELMENÍ Po 17h jsme se sbalili od vody (kde jsme si četli, či se jinak zabavovali), v marketu koupili pelmeně s masem a taštičky plněné tvarohem + taky smetanu a džem z nám neznámého ovoce (žimološť) – podobného švestkám.

Dejna s Evženem si ještě předtím dopřáli trocha luxusu a 170 rublů si nechali „na zakázku“ ugrilovat kuře. Já si na nádru od místních prodavačů koupila moc dobrý piroh s kapustou (zelím).

MÍSTO NA SPANÍ Kolem půl osmé jsme došli na vyloženě kempovací místo u potoka (4km od města směrem na pik Čerskij). Postavili stany a rozjeli polní kuchyň. Povedla se slaná i sladká část večeře. Obzvláště tvarohové „pelmeně“ se smetanou a džemem byly delikatesní.

Tom navíc koupil vodečku…

Poseděli jsme si u ohýnku a nedlouho po tmě jsme šli na kutě. Ráno musíme brzo vstávat! Kluci se ještě navíc jen tak mimoděk pokusili osedlat dva koně, kteří se nedaleko pásli (Filda musím uznat, že tedy úspěšně), a já si roztrhla o ostnatý drát svoje obvlíbené elesťáky. Kvalitní díra do L.

Neděle 2.9. Okruh se uzavírá, čeká nás cesta do Irkutsku.

Počasí: zataženo ale teplo.

5:30 budíček – pijeme jasmínový čaj, daváme si jablko napůl. 6:30 sbaleno a odchod. Den předem jsme si změřili, že to na nádro bude trvat cca 1h. V 7:30 na nádru také jsme, kupujeme snídaně a v 8:06 odjíždíme do Irkutsku. Teoreticky bychom tam měli být v 11:00.

FLÓRA A FAUNA (nic odborného) V lesích je spousta borůvek a brusinek. Taky veverek. Překvapily mě listy podobné konvalinkovým a fůra rododendronů – v lese. Jejich kleč byla i na piku Čerskij. Celkově jsme moc zvířat neviděli. Až na veverky, všelijaké ptáky a ptáčky, jednu srnku a pasoucí koně už jen ty medvědí stopy.

INFORMACE (vytažené z mapy) O BAJKALE

Nadmořská výška: 456 m.n.m. V srpnu 1997 zapsán jako památka UNESCO.

Stáří: 25miliónů let. S více než 3500 druhů fauny a flóry.

Maximální hloubka: 1637 metrů.

Plocha: 31000 km2.

Délka: 636km. Šířka v maximu: 79,5km. V minimu: 29,5 – 30km.

Obvod: 2000km. 174mysů a zálivů. 26 ostrovů.

Počet řek, které se vlévají: 336 – 544 (podle různých zdrojů). Největší přítok: Selenga.

Jedinou vytékající řekou je: Angara.

Teplota: 4,2 – 16stupňů (léto) na otevřené vodě.

IRKUTSK Přijíždíme načas. Do centra se vydáváme tramvají. Za 6 rublů. Lístky se prodávají u řidiče – v našem případě u řidičky. Měníme valuty (někteří), abychom si mohli nakoupit zásoby do transibu, případně ještě nějaké suvenýry a tak. Fany například knížku o ruských dřevostavbách.

Obchoďáky, banky, pouliční prodavači – všichni v neděli frčí jako by nic = mají otevřeno. Kurz v bance 25,34RBL/USD + 20RBL poplatek.

V 16:15 irkutského času se naloďujeme na transib. Podařilo se nám vyměnit naše (alespoň teda dvě) vrchní místa za postraní = jsme tak alespoň trochu u sebe a máme jeden stolek. Vyměnění lidé však nejedou až do Moskvy, tak musíme naše nově získaná místa řešit navícekrát – vždy však s úspěchem, co si pamatuji. O místa v chodbičce není rvačka.

ROZLOUČENÍ S MÁŠOU Dobrý konec měla taky naše snaha kontaktovat Mášu, která nám posledních 10minut před odjezdem dokonce stihla doručit naše věci. Speciálně knížky se na cestě hodily. Zamáčkli jsme slzy a byl čas vyrazit.

 

I r k u t s k – M o s k v a

aneb několik dní ve vlaku podruhé

 

RACI Druhý den na cestě se nám na jedné ze zastávek podařilo koupit a pak také ochutnat raka. Jen malého – za 20RBL. S tím, že když se jí jen klepeta a zadeček, moc masa nebylo. Zbytek je jen zelený a hnědý hnus.

Venku je vedro, vlak je ale klimatizován (zpátky jedeme modernějším typem – soukromá společnost BAJKAL), takže paráda.

Vlak je opět několikrát denně uklizen, dají se také půjčit šachy a šaški (ruská dřevěná desková hra). V restauračním voze stojí kafe 25RBL, džus 20RBL. Jídlo 150 – 200RBL (ale viděli jsme, že dávají malé porce). My si z Dejnuš zašli na to kafčo.

Studená pitná voda i horká voda ze samovaru samozřejmostí. Poslední den ale byla pitná voda smrdutější, tak jsme radši pili koupenou z petky. Povlečení se muselo koupit za 75RBL. Postele se nám podařilo nechat vyměněné až do konce.

Středa 5.9. 16:45 Na minutu přesně dorážíme do Moskvy.

UBYTOVÁNÍ Všechny tři varianty nám postupně krachly.

Ubytovny na nádražích plné (zjištěno v informačním okénku). Na Leningradském za 300RBL/osoba,noc – nutno však mít lístek z tohoto nádraží. My odjíždíme z Běloruského

Koleje plné absolutně! To byl dobrý tip, ne však na konci září (všude už byli studenti a nebylo místo ani pro ně!) Půl hodiny metrem od centra na stanici Beljajevo. Prošli jsme minimálně osm kolejí…

Kamarádi Dejniny kamarádky. Nikomu se nechtělo ubytovat takovou bandu. To už jsme ale věděli ve vlaku.

HOSTEL SWEET MOSCOW po druhé. Tam kde jsme začali, taky končíme. Na konci všech našich variant (po několika hodinách) se na nás usmálo štěstí. Šest volných míst a dokonce i ten samý pokoj. Po půl desáté ještě vyrážíme na pivo a na preclíky do ulice Starý Arbat. V hostelu potkáváme tři české kluky, kteří svojí ruskou pouť teprve začínají (14dní Rusko, 14dní Mongolsko). Před půlnocí jsme v peřinách.

Čtvrtek 6.9. Už po 7h jsem ve sprše. Teplá voda + mýdlo => špinavá voda a velmi čistá Pavla. Před devátou vyrážíme do ulic. V hostelu si můžem nechat věci až do večera, což je super. Je třeba dodat, že zde opět vládla přátelská a pohodová atmosféra, nic nebyl problém atd.

MEGA NÁKUPY Původní plán bylo nakoupit potraviny na poslední úsek cesty domů a samozřejmě nějaké suvenýry. Podařilo se nám ale objevit sport s výprodejovými cenami a o zábavu na dopoledne bylo postaráno. Chyceni byli překvapivě především „pánové“

Nakoupili jsme např.: lano Tencón (50m, 10,2mm) za 1400RBL, presa + kyblík za půlku co doma (<300RBL), čtvero různých maček od 1000RBL do 2090RBL, cepín Salewa za 1600RBL a outdoorové oblečení. Zkráceně řečeno, vše za půlku a méně co u nás. A nic zastaralého. Nakupovalo se i jinde. Skejtové boty a i to jídlo do vlaku a suvenýry.

Nákupy jsme si okořenili návštěvou pravoslavného kláštera. Moc pěkné, vše zářivé, opravené. Tašky jsme nadvakrát museli zanést do hostelu, abychom si večeři mohli užít „volnorucí“. K té jsme si všichni na jedné z ulic koupili výborný gyros (za 70RBL).

Po večeři jsme si zašli na koncert, který se konal v jednom z moskevských podchodů a za opravdu poslední rubly jsme si koupili 1,5l piva a kafe.

Po deváté už nezbývalo nic jiného než vyzvednout bágly a kolem desáté už jsme byli nastoupení na nádraží. Odjezd vlaku byl ve 23:44, dovnitř nás pustili cca ve 23:00.

Po půlnoci už všichni do jednoho spíme jako beránci.

Sobota 8.9. Cesta proběhla bez problémů a i to celkem rychle uteklo. Moraváci překvapivě vystoupili už na Moravě, my si to protáhli do Prahy. Příjezd byl někdy hodně ráno, už si nepamatuju kdy přesně. Za to vím, že jsme si na Holeškách (obklopeni bezdomovci a alkoholiky) koupili palačinky a kafe k snídaní, počkali na první ranní autobus do Lípy a na sobotní oběd už byli doma.

----------------- další důležitosti a nedůležitosti spojené s naší výpravou ----------------------

ZPÁTEČNÍ JÍZDENKU NA TRANSIB Zařídit hned po příjezdu do Moskvy, zkrátka co nejdříve. I měsíc dopředu už nebylo místo pro 6lidí u sebe (ve 3. třídě). Hlavně v letní sezóně opravdu natřískáno. Navštěvují se celé rodiny.

WC A SPANÍ NA NÁDRECH WC s lístkem zadarmo (min. v Irkutsku) a noclehárna, kterou lze koupit na počet hodin relativně levná (12h za 240 rublů). Nutný lístek s odjezdem.

MARSCHIN BYT Byli jsme rádi, že se můžem podívat, jak vypadá takový teoreticky běžný ruský byt. Podle toho, co Máša kouřila a pila a že jí byt patřil, asi nebyla z nejchudší rodiny.

Pozn.: střední ruská třída (byt, auto a zaopatřit děti na VŠ) se prý rovná 2 až 3 zaměstnání. Informace od vysokoškolské učitelky, ne jedné.

Máša bydlela v paneláku, byt 2+1 na předměstí Irkutsku. Hned za sídlištěm následovala čtvrť dřevěných domků a už jen prašných ulic. V bytě měla pěkného (čistého) kocoura, přesto byla v místnostech cítit kočičina. Na jednu stranu byly v bytě moderní věci, na druhou – bordel a věci staré. Koupelna, WC miniaturní. Nově udělané. V koupelně vana se sprchou, bez umyvadla. Jediné umyvadlo/dřez v kuchyni. Dvojité dveře. Telefon, PC, pěkná televize. Potrhané tapety. Chodba v paneláku jak z hororu. Sídliště celkově „neutěšené“.

DOPRAVA NA BAJKAL RAKETOU (loď na „křídlech“) Ani ve Sputniku nám nedokázali říct, kdy, odkud a za kolik – nedovolali se. Na mapě Bajkalu jsme našli tento odkaz: www.bajkalexpedition.ru s tel.číslem: (3952) 250-492, 731-032. Víc se nám podařit nezjistilo.

CENY HOSTELŮ Moskva – kolem 500 rublů, s registrací 1000 rublů. Irkutsk kolem 500 rublů. Olchon 700 rublů, ale i se snídaní, obědem a večeří.

SMĚNITELNOST MĚN V Moskvě v podstatě cokoliv, v Irkutsku hlavně dolar a euro (směnit libry se podařilo, ale dalo to zabrat). Na Olchonu též.

BANKOMATY Jako u nás. I v Irkutsku. Téměř na každém rohu – i na sídlišti. Na Olchonu nevíme, neviděli jsme.

BALTIKA Nejlepší a nejznámější ruské pivo. Dělá se ve stupních 3, 5 a 7.

KOTLÍK – vařili jsme dohromady. Už ve Skotsku na jahodách jsme se domluvili na jídelníčku a pak se rozepsalo, kdo co nakoupí. Bylo nás 6, tak měl každý suroviny na jedno hlavní jídlo a nějaké společné suroviny (koření, česnek, olej, mouku, semínka a tak). Vařit jsme začali na Olchonu. Změna jídelníčku vyhrazena Viz. ryby a jiná překvapení. Když společné večeře došly, znova jsme se dohodli, co nakoupit, a vařili dohromady dál. Jedno teplé jídlo denně. Ke spokojenosti všech. Kdo nevařil, myl kotlík.

MINI SLOVNÍK - pouze fonetický:-)

Privjet/ paka = čau (při potkání)/čau(při loučení)

Zdrastvujte = dobrý den

Dobroje utro = dobré ráno

Spakojnoj noči = dobrou noc

Dasvidaňja = nashledanou

Pažalsta = prosím

Spasiba = děkuji

Možno pakupiť = …chtěla bych, je možné koupit?... (v krámě)

Izvinitě = promiňte

Otkritka = pohlednice

Marky = známky

Miňa zavud = jmenuji se

Ja z čechi = jsem z Čech

Ja studěnt/robotaju = jsem student/pracuji

Karta = mapa

Napráva = napravo

Naljeva = doleva

Prijamo = rovně

Pavjernuť = odbočit

Trapinka = pěšinka

Trapa = turistická cesta

Daruga = cesta

Palatka = stan

Chleb = chleba

Malako, kefir = mléko, kefír

Syr, mjaso = sýr, maso

Kapusta = zelí

Kartoška = brambora (jako náplň)

Kvas = pivo z chleba(velmi slabé – do 1%, velmi dobré a osvěžující)

Vlíny = palačinky (s masem, zelím nebo taky tvarohem…)

Pirožky = smažené koblihovité těsto (opět verze naslano (maso, zelí, brambory) i nasladko)

Samagon = domácí pálenka

Pečenje = sušenky

Sokolat = čokoláda

Paryba = ryba

Kartofel = brambora obecně

Adin čas = jedna hodina

Čas = hodina

Skolko? = kolik (to stojí)?

Ostarožno! = pozor!

Vkusno = chutné, velmi dobré (o jídle)

Charašo = dobře, dobré

1

adin

6

šest

10 - 20…100

podobně jako česky

2

dva

7

sjem

40

sórog

3

tri

8

vosjem

100 - 400

se čte "sta"

4

četyrje

9

devjať

500 a výš

se čte"sot"

5

pjať

10

desať

1000

tysjača

 

VÝLOHY

Ruské (měsíční) a běloruské (tranzitní) vízum: cca 3500Kč

Vlak:

  • Praha – Moskva/Moskva – Praha = 4165Kč + 500Kč za rezervaci (povinná); ČR jsme přejeli na Kilometrickou banku (Česká Lípa – Petrovice u Karvinné)

  • Moskva – Irkutsk = 3500Kč (zařízeno z ČR přes CK BEMMET 1,5 měsíce před odjezdem)

  • Irkutsk – Moskva = 2600Kč (vyřízeno po příjezdu do Moskvy)

Ostatní:

  • Hostel Sweet Moscow: 25USD/osoba/noc = 500Kč/osoba/noc × 2 = 1000Kč

  • Registrace v Irkutsku = 400 RBL = cca 320Kč

  • Autobus Irkutsk – Olchon = 310RBL + 70RBL(batoh) = cca 310Kč

  • Olchon – Listvjanka (speciál taxíkem) = 700RBL = 560Kč

+ ostatní ostatní (jídlo, spaní u Máši, trajekty, povlečení v transibu, mapy, sluneční brýle, suvenýry aj.)

Celkem přibližně: 18 000Kč

Naše FOTKY si lze prohlédnout na: www.pafani.rajce.net

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky jezero Bajkal - Rusko 2007