Jdi na obsah Jdi na menu

Kančí obora: ohrožený ráj obojživelníků

 zpět: úvod

 

Vzhledem ke skrytému způsobu života obojživelníků jen málo kdo z návštěvníků Kančí obory ví, že zde žije dvanáct těchto tvorů z celkem jedenadvaceti v ČR, tedy více než polovina ze všech druhů, vyskytujících se na území Česka.

Čolek obecný

   Samec a samice čolka obecného

Ani Břeclavané většinou nevědí, že z ocasatých obojživelníků má v oboře svůj domov čolek obecný nebo čolek dunajský. Z bezocasých (žab) je to blatnice skvrnitá, kuňka obecná, ropucha obecná, ropucha zelená, ale také rosnička zelená, hnědí skokani (skokan štíhlý a skokan ostronosý) a zelení skokani (skokan krátkonohý, skokan skřehotavý a skokan zelený).  

dsc_0195.jpg

Samec skokana ostronosého - během rozmnožování se samci zbarvují do modra

Jak už sám název napovídá, patří obojživelníci mezi skupinu živočichů, kteří k životu potřebují souš i vodu. Právě ve vodě se rozmnožují, kladou vajíčka a vyvíjí se zde i larvy (u žab nazýváni pulci). V dospělosti obojživelníci tráví většinu času na souši, kde hledají potravu (např. pavouky, plže, červy a drobný hmyz) a zimují. Za zimní úkryty jim slouží např. nory hlodavců, zemní úkryty pod pařezy, padlými kmeny, pod hromadou větví nebo se schovají jen tak v zemi pod vrstvou listí. Někteří čolci a zeleně zbarvení skokani také zimují ve vodě zahrabaní do usazenin na dně. 

Kuňky obecné při páření

Kuňky obecné při páření

K rozmnožování dochází u většiny obojživelníků na jaře a to ve věku kolem tří let, kdy dosáhnou dospělosti. Je to také čas, kdy se s obojživelníky v Kančí oboře můžeme setkat nejčastěji nebo aspoň slyšet hlasové projevy žabích samečků. K rozmnožování si obojživelníci vybírají různé (velikosti, tvaru, hloubek a zastínění) vodní plochy a to jak periodické (sezonní) tak trvalé tůně, uměle vytvořené vodní plochy nebo vodní kanály. Nejčastěji ale preferují periodické tůně, pro něž je typické, že se vodou naplní při rozlití vody v lese nebo zvýšenou hladinou spodní vody při povodních a v průběhu roku pomalu vysychají.

Vajíčka skokana štíhlého 

 Vajíčka skokana štíhlého

Než úplně vyschnou, stačí zde obojživelníci dokončit svůj vývoj a zároveň takové tůně neposkytují vhodný prostor pro ryby, které se mohou živit larvami, pulci a dospělými obojživelníky. Obojživelníci se mohou dožít i přes deset let, ale ve volné přírodě se většinou dožívají mnohem nižšího věku.
 dsc_0664.jpg 

 

Upravené koryto řeky Dyje mezi Břeclaví a Lednicí

 Zahloubením, napřímením a ohrazením Dyje v 70. a 80. letech minulého století došlo k výraznému poklesu hladiny podzemních vod, které se negativně projevilo na zvodnění (naplnění vodou) tůní v lužních lesích.

dsc_0651.jpg

Stavidlo zajišťující vodu pro revitalizační systém Kančí obory u Janohradu

V Kančí oboře byla vlhkost současně nepříznivě ovlivněná i čerpáním podzemních vod jako zdroje pitné vody pro obec Lednici a město Břeclav. Naštěstí se tento trend podařilo začátkem 90. let minulého století odvrátit provedením revitalizačních opatření. V Kančí oboře byl v letech 1991 - 1996 nově vybudovaný revitalizační systém kanálů o délce 21,6 km s vodní plochou 6,5 ha. Celý systém je napájen vodou ze Staré Dyje u Janova hradu.

dsc_2472.jpg

Systém kanálů v Kančí oboře

Provedením revitalizačních opatření se sice hladina vrátila na původní úroveň a bylo tak možné uměle simulovat a obnovit vodní režim před provedenými vodohospodářskými úpravami, ale to, co je pro lužní lesy neméně důležité, navráceno nebylo a pravděpodobně v dohledné době nebude. Jedná se o přirozené rozlivy, které území zasahovaly i několikrát do roka. Korytotvorné procesy (eroze a akumulace) jsou pro zachování rozmanitých vodních biotopů zásadní. Proudící voda na některých místech unášený materiál ukládala a na místech, kde proud byl silnější, docházelo k erozi a vytváření nových tůní a omlazování tůní starých (odnosem bahna a spadaného listí). Byl tak zajištěný přirozený proces tvorby a zániku vodních ploch. V lužním lese se díky přirozeným procesům vyskytovaly vodní plochy různého stáří. Provedené revitalizační úpravy sice trend stárnutí tůní částečně zbrzdily, ale v současnosti je to už více jak 15 let, co bylo provedeno pročištění a vytvoření nových vodních ploch.

dsc_0885.jpg

Prostor bývalé periodické tůně v současnosti celý zarostlý ostřicí

Stávající stárnou a postupně zanikají a především v jarním období není zajištěna dostatečná doba zvodnění pro vývoj obojživelníků. Z tohoto důvodu je nutné pro zachování rozmanitosti vodních biotopů začít s tvorbou nových a obnovou starých tůní.  

 

Filip Šálek